První část

6. října 2015 v 19:40 | Vlčice |  Příběh - Fire Killer
Eeeej! :D tak jste se dočkali první části jedné z mých povídek :D Tak pro uvedení do příběhu, děj se odehrává v Gothamu (ano ti kteří znají komiks už možná ví) ale úplně Batmanovi to nebude, spíše o jednom bývalém robinovi a vlkodlačici o které se zachvíli něco dozvíte ;)
Varováni: Mno, kdo dokáže dát dohromady vlkodlaka a superhrdinu? ANo jen vaše Vlčice.....



Být mrzutá je u mě normální po noci plné upírů co si chtějí smlsnout na krvi nevinných lidí a lidí co kradou jiné lidi. Ach jo, lidské bytosti míří do záhuby.
Tradičně jsem přišla do dvou pokojového bytu oknem, ale žena v mém jediném křesle tu být neměla. Přesto jsem přesně věděla kdo to je a když se na mě usmála skrz černé brýle a já měla o důvod víc být mrzutější.
"Co chceš Liano?" Zkřížila jsem ruce na hrudi a upřela na ní nenávistný pohled.
Až teď jsem si všimla drobné dívenky s drápy místo nehtů. Byla noc ale já díky své vlčí stránce viděla na zabijáckou upírku moc dobře. Byla to jemná upírka s bílými vlásky ale byla to hlavní ruka Liany, královny klanu v Gothamu.
Byla tu tma jen protože slunce ještě nevyšlo nad obzor ale já moc dobře věděla že to ona přesně chce.
"Také vás ráda vidím slečno Derrow," prohlásila povrchně královna s tmavě hnědými vlasy spletené do velkého copu.
"Já vás ale ne tak k věci než poletíte obě dvě oknem," zavrčela jsem nevrle a začala podupávat nohou. Obyčejně mi upíři nevadí ale dneska jsem jich pět zabila a šest nechala utéct ke svému pánu či paní klanu, tohle bylo mé území a jediný klan měl na něj přístup pod podmínkou a to byl Lianin klan.
"Ach vlkodlaci, miny co každou chvílí vybuchují," zasnila se Liana a předklonila se na křesle, jakoby mě chtěla každou chvílí zabít. "Ale k věci, určitě sis všimla že poslední dobou se tu objevují skupiny cizích upírů silnějších než jsou obyčejní upíři že?" Zeptala se a zvedla se na nohy, které oblékla do černých jean a vysokých černých kozaček s podpadkem vysokým tak patnáct až dvacet centimetrů.
Kývla jsem a začala se o to zajímat, bylo jich v poslední době o hodně víc.
"Dobrá, to mi zatím stačí, vem si tablet, mobil a pojď, zbytek ti vysvětlím až budeme všichni a myslím že bys měla zavolat svou malou Omegu," rozešla se ke dveřím ale malá bělovlasá upírka ze mě nespustila oči a zůstala stát na místě.
"Kam chceš jít a kdo ještě přijde?" Zeptám se jí podezřívavě.
"Nemáš se čeho bát vlčice, už párkrát jsi mi zachránila krk a já nemám v úmyslu ti to oplatit opakem, pospěš si už na nás čekají," usměje se na mě a otevře dveře, do kterých vejde a zamíří dolů po schodech.
Vzdychla jsme si sama pro sebe, sebrala tašku, dala do ní notebook s mobilem a neobtěžovala se s tím že mama na sobě pořád "oblek" pokud se tomu tak dá říkat.
Vyšla jsem ze dveří a bělovlasá holka mě následovala, abych opravdu řekla, šel mi z ní mraz po zádech. Byla doopravdy děsivá už jen těma ledově rudýma očima.
Raději jsem zamkla byt a vytočila číslo Elizabeth, mojí omegy a sestry, nepokrevní.
"Doufám že jsi si vědoma toho že je pět hodin ráno!" Ozval se otrávený hlas Elizabeth.
"Jde o upíry Arrow," řekla jsem a prohlédla si své oblečení co jsem nosila na obhlídku našeho území. Černá kožená bunda nevypadal tak špatně, černé elasťáky taky ne ale rudá mikina nebyla rudá jen on látky z které to šili. Nenosila jsem masku, nejsem superhrdina ale speciálně upravené sluneční brýle. Plus jsem na sobě měla vysoké kožené boty určené k běhání po obchoďáku, také jsem si je trochu upravila a teď byli určené pro vlkodlačí samotářku co se stará o Omegu. Černé rukavice už byli jen doplněk ale tentokrát nebyli tak špinavé jak jsem si myslela.
"Za jak dlouho mě vyzvedneš?" Zeptala se mě.
"Máš maximálně pět minut," řekla jsem jí znovu trochu nevrle.
"Fa-ajn," otrávený hlas k ní neseděl ale i tak se uměla chovat pěkně nevrle.
O pět minut později.
"Pche a mám to hezky načas," uchechtne se blondýnka ve světle hnědé kožené bundě, světlých jeanech, černém svetru a světle hnědých kožených botách.
"Se máš čím vytahovat," uchechtla jsem se a pozorně sledovala cestu, nepřišla mi povědomá, což mě znervózňovalo.
"Kam jedem?" Zeptala se blondýnka vedle mě jen co si vyměnila nenávistný pohled s upírkou na sedadle spolujezdce.
"To bych taky ráda věděla," zamumlám a aspoň na chvíli zavřu oči. Netrvalo to ale dlouho a mě probudily smysly, dříve slepá ulička se teď otevřela a mi mířili osvětlenou jeskyní. Teď jsem tušila kam míříme ale když jsme projeli dlouhou jeskyní chodbou a ocitli se ve velké jeskyni nestačila jsem se divit. Spíš to byl úžas než údiv, obrovská jeskyně byla předělaná na výcvikové a centrální středisko temného rytíře Gothamu.
"Páni," vydechla Elizabeth když vystoupila.
Já byla schopná jen dlouze hvízdnout a pořádně si to všechno prohlédnout. "Proč tě nenapadlo, že do toho zamotá i Batmana?" Zeptala se mě Elizabeth aniž by uhla pohledem od jeskyně.
"Proč bychom do toho tahali lidi?" Zeptala jsem se, snad i sama sebe ale mě teď zajímali lidé v jeskyni.
Otočila jsem se a přitom si nandala kapuci, vypadat tajemně v přítomnosti jiných tvorů mě baví ale děsit lidi mou vlčici těší víc než krev a maso.
Z 'parkoviště' vedly schody směrem nahoru k obřímu počítači u kterého stáli tři kluci a Batman, respektive tam stáli ne všichni robinové. V tu chvíli mi projela hlavou vzpomínka, při které jsem se musela zastavit.

"Sáro prosím neodcházej!" Mladý chlapec byl natolik poznamenán životem že nebrečel když zastavoval svou raněnou přítelkyni. "Prosím neopouštěj mě," zasýpal.
"Dneska jsi kvůli mě málem umřel a chceš abych tu nadále byla?" Zeptala se dívenka, psychicky byla starší než chlapec ale fyzicky o dva roky mladší.
"Nebyla to tvá vina," přišel blíž a pustil jí ruku, kterou se jí pokoušel zastavit. Oba dva to neskutečně bolelo, byli mladí a přicházeli o své nejbližší každý den, přesto nepřestali ochraňovat druhé.
"Lžeš," řekla pevně dívka, "sám víš jak to bylo."
Chlapec se zlobil sám na sebe že nebyl tak silný aby soupeře porazil sám. Kdyby to udělal, nebyla by Sára na pokraji psychického zhroucení a nemusela by ho opouštět. "Kdysi jsi mi řekla, klidně mě nenáviď ale hlavně mě neopouštěj," sevřel pevně čelist aby zabránil slzám v úniku ale svůj smutek a vztek schovat nemohl, "tak proč to teď děláš ty mě?"
Dívenka se otočila na mladého chlapce, zvedla mu tvář a lehkým polibkem mu řekla sbohem. "Protože tě miluju," dodala a v mžiku opustila vše na čem jí záleželo. Ani jeden z nich nechtěl plakat dokud tu ten druhý byl ale až teď si chlapec uvědomil že mu po tvářích stékají slzy. Přesto hleděl do místa kde jí naposledy viděl ale nic neřekl. Jen se sesunul ze slabosti na kolena a doufal že se ještě někdy setkají.

"Fire? Jsi v pořádku?" Vedle mě stála Elizabeth a udiveně na mě hleděla. Díky brýlím se dal zamaskovat šok ze vzpomínek.
"Jo, jen se mi něco zdálo," zavrtím hlavou a stáhnu se do kapuce. Rozešla jsem se k Lianě a nechala vzpomínky aby se schovaly do kouta.
"Fire," pozdraví mě Batman.
"Batíku," zazubím se na Batmana, provokovat lidi mě fakt baví ale to je spíš styl Arrow, Elizabeth.
"Jsi bledá vlčice, snad nepřicházíš o krev," usměje se na mě Liana.
"Strč si ty svý tesáky do ....." odsekla jsem na ní ale Elizabeth mi zacpala pusu kapesníkem.
"Tak se zase uklidníme," povzdechla si blondýnka.
"Moc hezký, doufám že je aspoň čistej," prohlédnu si kapesník co jsem vyndala z pusy.
"V to doufej plamene," ozvalo se z druhé strany místnosti. Takhle mi ale říkal jen jediný člověk, sice nám kdysi bylo čtrnáct ale to už nikoho nezajímalo.
"Neodpustil jsi mi, zázračný chlapče," sklonila jsem hlavu a odmítala na něj pohlédnout.
"A divíš se mi?" Zeptal se mě a přišel k Batmanovi.
"Znáte se?" Pohlédl na něj Batman a vzal si papíry co měl starý přítel v ruce.
"Znali jsme se," odpoví ledově.
"A jéje stará známost," uchechtne se mladík vedle Batmana, nejmladší robin.
"Robine!" Napomene ho Batman.
"Jsou opravdu nutná krycí jména?" Ozve se Liana. "Za pár chvil stejnak budou úplně k ničemu."
"A co kdybyste nám řekla o co vlastně jde?" Další robin, tentokrát Red Robin.
"Řekněme to stručně, upíři začínají přebírat kontrolu nad lidstvem," tato věta ovlivnila celou následující konverzaci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arda Arda | 7. října 2015 v 23:16 | Reagovat

Naprosto úžasný :3 Tak dlouhý článek na mobilu bych nedala xD
Moc moc se těším na pokračování :3

2 herowolfnight herowolfnight | Web | 8. října 2015 v 7:08 | Reagovat

[1]:  děkuji :3 mno to bys ještě koukala co jsem schopná napsat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama